Že nemáme peníze?
Je to pořád dokolečka... na školství nejsou peníze, na důchody nejsou peníze, na sociální dávky nejsou peníze, na silnice není dost peněz, na armádu nejsou peníze, všude se musí škrtat a čím víc se škrtá, tím je méně peněz a čím je méně peněz, tím víc se škrtá. Před deseti lety bylo v módě utrácet a mít dluhy, dneska je v módě dluhy platit a žít jen tolik, na co máme. A máme pořád míň a míň.
Promiňte mi Vidláckou prostořekost, ale jak je možné, když je těch peněz pořád míň, že nám neustále někdo půjčuje? Když si levice půjčovala ročně sto miliard, bylo to šokující, ovšem teď je to v pohodě, máme nejlepšího ministra financí a ten nás zadlužuje přijatelněji jen o sto padesát miliard ročně.
Jak je to možné? Zdá se, že peníze jsou, když se najdou tací, kteří do té státní bezedné díry pumpují peníze a přitom i Vidlák na venkově vidí, že se to nikdy nepodaří splatit? Zdá se, že jsou mezi námi tací, kteří mohou státu a nám všem vypomoci solidní sumičkou s devíti nulami, která jim nechybí ani v jejich domácích výdajích, ani na investicích do jejich fabrik, ani na provozním kapitále. Zkrátka jsou mezi námi tací, kteří umějí vydělávat s takovým ziskem, že jim po zaplacení všech nákladů investic, vývojů, výzkumu, modernizací zbyde. Zdá se, že už to ani nedokáží prohýřit v barech ba ani jejich manželky to nestíhají utratit. A ve výsledku to stačí na na tu sto padesáti miliardovou sekeru, co ministr každý rok zatne do futra.
Cítíte to se mnou? Není to divné? Zdá se, že peněz je tu dost a nepotřebují se na nic, ani na luxus, ani na spotřebu, ani na investice, ani na zdroje, ani na energetiku, ani na domácí výdaje. Jsou navíc. Akorát neleží na státním kontě, ale na soukromém. To je takový problém to u nás upravit tak, aby je měl stát? Vždyť nikde nechybí...