Vím, že mi neuvěříte....
... ale když mi bylo asi dvanáct, střílel jsem na Klause...
A teď vážně... zhruba ve dvanácti letech jsem viděl film Predátor. Arnold Schwarzeneger tam má pušku M16 s podvěšeným granátometem. To víte, malej kluk, hned jsem po takovém vzoru hrdiny zatoužil, tátovi jsem zabral na několik dní dílnu a když jsem ji opustil, měl jsem vyrobenou krásnou repliku uvedené M16ky.
S kamarády z vesnice jsme si mnohokrát hráli na hodné amíky a zlé teroristy a právě v této době pod dojem akčních filmů jsme se dozvěděli, že do krachující porcelánky v naší obci přijede ministerský předseda a tehdy nesmírně oblíbený politik - Václav Klaus s chotí. Tak to víte, nemohli jsme si to nechat ujít. I pušku jsem si na to vzal sebou.
To ještě kolem sebe politici neměli profesionální ochranku, přijelo prostě několik policejních aut, otevřely se přední dveře a sedící policajt si zapálil cigáro... nic víc.
Nicméně, když jsem kolem něj prošel já se solidní replikou amerického kvéru, povyskočil a pár vteřin přemýšlel o tom, že mě zastřelí, než mu to došlo...
A tak jsme stáli před branou porcelánky a čekali, až se Ó Velký objeví. Dočkali jsme se. Nejprve se objevil na takové galerii za plotem, zamával přihlížejícím, pak nastoupil do černého auta, projel vraty a odjel. Paní Lívie si mezitím všimla špunta s puškou, mávala mu, vzdávala se vesele za okénky auta a já zvedl kvér k líci a naznačil jsem střelbu dávkou za autem... To jsem udělal. Myslím že nejchytřejší člověk planety mě ani nevzal na vědomí, ale vidíte - Vondrouš nebyl první. už někdy kolem roku 1994 jsem to byl já, kdo první střílel na Václava Klause replikou zbraně. Tehdá se ještě také kolem toho tak nenadělalo a tak jsem mediálně zapadl.
Ovšem nezapadl jsem v obci... Prarodiče mého kamaráda bydlící opodál (tehdy ještě v aktivním věku) se na mě vyřítili a dodnes si pamatuju proud nadávek z jejich úst, který začínal: "Vy volové jedni pitomí...." A to šlo o praktikující křesťany...
Takovou moc a sílu měl Václav Klaus. Tak moc byl vpálen do hlav lidí. Tak moc byl v té době brán jako spasitel země.... Pár týdnů jsem byl negativním hrdinou obce, učitelé mě v té době velmi přísně známkovali i moji rodiče si vyslechli, jak špatně svého syna vychovali.
Kdybych nežil dnes tak daleko, docela s chutí bych si poslechl dnešní názor těch stejných, co mi tenkrát sprostě nadávali a posílali mě do horoucích pekel. Docela by mě zajímalo, jak moc se v jejich hlavách ten spasitel změnil a zda by mi dneska také za podobný akt nadávali. Zajímalo by mě, zda bych to dneska ještě vůbec mohl udělat se zdravou kůží a neskončit s obuškem mezi lopatkami.
Zajímalo by mě, zda už ti zmínění pochopili, jaký je rozdíl mezi politikem a spasitelem, zajímalo by mě, zda už pochopili, jaká je skutečná povaha Václava Klause. Zajímalo by mě, jestli by dneska naopak nebyli rádi, kdyby po Klausovi někdo opět vystřelil.
Tolik o lidských povahách... dneska by mě stejně ohazovali lejnem za naznačenou střelbu po jiných ikonách české politiky... a za pár let... možná budou střílet taky.