Pár postřehů z prezidentské volby
Začnu osobně. Vidlák předpovídal Zemana prezidentem už před vánoci. Ztotožnil se s článkem Oskara Krejčího, který tvrdil totéž a stejně jako Krejčí, měl z této varianty pramalou radost. Jak se blížil termín voleb, začal mít Vidlák problémy i z dalších variant. Fischer jako pan Želé se ukázal opravdu želatinový, Dienstbier nedočkavýa také svým způsobem hloupý a Schwarzenberg nereálný. V provním kole to tedy hodil nezávislému kandidátovi ani ne tak proto, že by věřil v úspěch této volby, ale prostě proto, že z uvedené "velké čtyřky" nebylo co vybrat.
Pak přišlo i pro Vidláka neočekávané překvapení, místo Fischera postupuje Schwarzenberg. Kandidát, o kterém Vidlák věděl v podstatě velmi málo. Byly tam souvislosti s Čunkem a účastí v současné vládě, kterou Vidlák (a snad to může říct zcela otevřeně) přímo "nemá rád." a tak si ve shodě s Franzem vybíral mezi ptačí a prasečí chřipkou.
Možná se to příznivcům jedné nebo druhé strany nebude líbit, ale Vidlák prostě věří jen statistikám, které si zfalšuje sám, nevěří médiím ani nos mezi očima, nesnáší mordy na bilbórdech a hlavně nesnáší, když se předvolební kampaň z vyjadřované podpory mění v buzeraci nerozhodnutého voliče. To se pak zpravidla stává zaseknutým a naštvaným voličem a když si objektivně stále nemůže vybrat, hodí to ze vzteku tomu kandidátovi, jehož příznivci ho buzerujou míň. Není to sice správné, ale tento blog není obecná porada o nápravě věcí lidských a autor netvrdí, že sežral všechnu moudrost světa.
Během kampaně před druhým kolem Vidlák zvažoval dokonce i to, že s Karlem na Hradě by bylo víc vidět na nejlepšího ministra financí známého vesmíru, kterému se zatím povedlo sestavit tak, aby vyšel, jen jeden rozpočet ze šesti. Nakonec byl téměř pevně rozhodnut hodit prázdnou obálku do které chtěl umístit revoluční údernou báseň kterou by Karlovi noblesně doporučil jít na odpočinek a Zemana by buransky poslal do prdele.
bohžel se pak začal cítit být buzerován Karlovými přiznivci do té míry, že zvažoval hodit to Zemanovi. Pak přišel pátek a přečetl si, co bylo v závěrečné prezidentské debatě, pohovořil s přáteli, známými a kolegy a z těchto rozhovorů nabyl dojmu, že to hodí Zemanovi, což posléze udělal. Vidlák uvěřil tomu, co mu řekli o jeho projevu jiní.
Dneska jsem se dostal k tomu, abych prezidentskou debatu shlédl na vlastní oči. A kdybych ji viděl rovnou ve čtvrtek, tak bych to Zemanovi nikdy nehodil. Prostě zásluhy Zemanovy byly zveličené stejně jako Karlovy hříchy. Vidlák se omlouvá všem Karlovým příznivcům a jeho osobní dojem z debaty byl takový, že Zeman a prezident jsou dvě neslučitelné věci. Z celkové statistiky si ten můj hlas můžete škrtnout.
Bohužel se Vidlák omlouvá dál, Karlovi to hodit nemůže, protože nebyl schopen uvěřit, že by Karel takový, jak ho jeho příznivci vykreslují. Navíc se cítil pod nátlakem ze všech těch placek a plakátů. Pak se dozvěděl, že ještě i přímo ve volební místnosti se dalo od volební komise slyšet agitaci na Karlovu podporu. To už bylo na Vidláka, chudáka malého v sice ne cizím, ale stále ještě málo známém prostředí, trochu moc.
Nicméně první postřeh z této volby je, že si Vidlák příště ověří všechno sám a nebude se spoléhat na žádné médium, žádné články a žádné doporučení. Teď cítí výčitky a bude se muset o to víc modlit za prezidenta, kterého zvolil, ale teď už ho nechce. Budiž vám všem zadostiučiněním, že s tím budu muset pět let žít.
Druhým postřehem je, že průměrného českého voliče v celé volbě absolutně nezajímaly pojmy jako nezávislost na Evropské unii, suverenita, svrchovanost, koruna a podobně. Dva kandidáti, kteří šli do kampaně s těmito hesly zůstali na úplném chvostu.
Třetím postřehem je, že na průměrného českého voliče každé další volby více přestává platit strašák návratu komunistů k moci. Nevím, jestli se s jejich návratem smířil a nebo jestli ho nepovažuje za problém, každopádně toto téma už nikomu volby nevyhraje.
Čtvrtým postřeh byl zajímavý i pro Vidláka - průměrný český člověk přestal věřit médiím. Zjistil, že veřejnoprávní televize i ta soukromá si z vyváženého zpravodajství udělala prostor pro předvolební inzeráty a zařídil se podle toho. Poučení pro další volby - dělat kampaň v televizi jsou vyhozené peníze. Jediné, co očividně fungovalo, byly živě vysílané debaty, kde si každý udělal svůj vlastní úsudek o kvalitách kandidátů i redaktora. A tyto debaty byly pro kandidáty zadarmo.
Pátým postřehem bylo to, jak málo průměrnému českému voliči vadí lhaní. Zeman si čísla i fakta upravoval, jak se mu to hodilo a všichi to věděli, ale moc to nevadilo. Proč? Inu jednu teorii bych měl. Lžou nám všichni a všude. Šéf nám lže, že chce naše dobro, každý politik nám lže, že bude neziště hájit právo a spravedlnost, obchodník nám lže o kvalitě, pojišťovák o pojištění a kamarád o přátelství. Jsme tak nasáknuti lží, že už ji přijímáme jako běžnou součást života. Tak běžnou, že už nám ani nevadí. Je sice hezké, že Karlovi příznivci na Zemanovy lži ukázali, ale spíš měli vzít na vědomí, že to nezabere a zkusit něco jiného, protože průměrnému voliči to krevní tlak nezvedne.
Po prvním kole jsem si říkal, že kdybych byl Zemanem, nechal bych vysílat video s Karlem, jak zpívá hymnu a mluvil o tom, že s Karlem se na hrad dostane Kalousek. Dále bych tvrdil, že je Karel starý a propojený se současnou neoblíbenou vládou. Zeman tohle všechno opravdu použil a navíc mu Karel nahrál na smeč Benešovými dekrety.
Kdybych byl naopak Karlem, tím upřímným a čestným, jak ho vykreslují jeho příznivci a fakt bych chtěl upřímně vyhrát prezidentské volby, abych pomohl lidu a dělal to čestně a nezištně, pak bych se ještě před druhým kolem vzdal švýcarského občanství, abych dal důkaz, že jsem Čech jak poleno a měl tím odškrtnutý tento bod kampaně. Dále bych rezignoval na ministra zahraničí, abych ukázal že jsem prezident pro pravici i levici a tím si odškrtnul další předvolební slib. Do třetice bych se vzdal členství v Kalousekpartaji, abych ukázal, že budu nadstranický. Karel nic takového neudělal a tím jen přihrál na strunu mé obecné nedůvěry k jakýmkoliv politikům a i když mě přesvědčují o opaku, myslím, že by uvedenými kroky volby vyhrál.
Na závěr mi dovolte malé osobní krédo. Vidlák vždycky nejvíce kritizoval ty, které volil, protože se cítil být za jejich jednání spoluodpovědný a měl vždycky vyšší nároky na ty, které volil, než ty které nevolil. I teď to udělá stejně.