Krkavčí společnost a bohatství.
Nejednou už jsem zaslechl, že je naše společnost velice negativně vyhraněná vůči seniorům. Jsou považováni za odpad společnosti, za svoloč, kterou milostivě živíme my pracující z našich daní. Jsou považováni za nadbytečné, nepoužitelné a vlastně je od nás mladších velká milost, že je necháváme žít mezi námi.
Ano, milí čtenáři, takhle se dneska mluví o důchodcích. Takhle se dneska nahlíží na staříky v parku a nedej bože, aby si nějaký senior ve svém nelehkém údělu trochu nahlas ulevil, to už by mu leckdo snad stavěl koncentrák.
Jenže, ono to nekončí u seniorů. Podívejte se na ty tahouny naší společnosti - ty mladé, úspěšné, bohaté, pracující a platící daně. Podívejme se na ty, kteří se připravují se takovými tahouny stát - studenty nebo absolventy. Tak nejenom, že jim staříci připomínají, že to s tím krásným tělem tak nebude pořád, ale řekněte mi, kdo z nich chce mít děti? Ty přece taky zdržují od kariéry. smrdí, musí se koupat, řvou, neposlouchají... tož to snad raději žádné nemít a nebo když tak jen jedno, jako módní doplněk k životnímu stylu. A pokud možno zapřáhnout od malička do milionu kroužků, baletů,hodin klavíru, hokeje, plavání, apod, apod, asi proto, aby bylo doma co nejmíň a nepoložilo nějakou provokativní otázku...
Oni dokonce ani nechtějí mít moc přátel, aby se jim nedostali pod kůži, nebo nedej bože za nimi v problémech přišli a něco potřebovali. To by znamenalo, že si nebudu oci dovolit golfovou permanentku.
Partner do života,to je taky problém, ani toho nemají rádi. Tedy nejdřív, dokud je žádoucí, tak ano, pokud se vyskytne problém, je nutné ho vyměnit.
Koho to vlastně dneska ještě máme rádi? Svého psa? Důchodci jsou navíc, protože je platíme bez protihodnoty, děti jsou navíc, protože je platíme bez protihodnoty, partnerky jsou navíc, jakmile nemají protihodnotu, kamarádi jsou navíc, pokud přestanou být k užitku...
To už ten tržní svět pronikl tak daleko? To už jsme bohatí jen tím, co si koupíme? Být bohatí dětmi, vztahy, rodiči, kamarády, to už se nenosí? To jsou jen nástroje? To už jsme jako celek tak krkavčí společnost, že už s nikým nedržíme dohromady? To je ten model hodný následování? Takhle se zařizuje, aby člověk nebyl za socku? Takhle se zařizuje, aby se člověk jevil bohatý? Byt plný cetek, ale bez lidí? Auto s osmiválcem, metalýzou, ale bez dětských sedaček? Grunt bez vejminku? Mít peníze ne proto, že jsem machr, ale proto, že nikoho nepodporuju a nikomu neplatím? To se jako půjdete v padesáti odstřelit? Kdo jednou bude pomáhat vám, když se od těch před vámi nenaučíte, jak žít se stářím a nebudou žádní mladí, kteří by na vás makali?
Tak já to mám jinak - jsem bohatý tím, že už mám tři děti. A ze všech mám radost, že ještě určitě nějaké přidám. Jsem bohatý na jejich dotyky, jejich emoce, jejich přítomnost. Jsem bohatý svojí manželkou, i když po třech dětech těžko může dělat modelku. Ale pořád jsem bohatý na její něžnosti a neztratily pro mě ani kousek ze svého kouzla. Jsem bohatý svými sousedy, kteří přijdou, kdykoliv je potřebuju, jsem bohatý svými přáteli, kteří přejedou republiku a obětují dovolenou, aby mi mohli zadarmo pomoci doma. Moje mzda je sice podprůměrná, ale jsem hodně hodně moc bohatý člověk.