Jak vznikl Vidlák
Třicet let svého života jsem prožil obkopen uhelnými doly na Sokolovsku. Horizont mého světa byl obklopen rypadly, zakladači, výsypkami, ale také Karlovarským vřídlem. V tomto průmyslovém prostředí jsem odchodil školu, odmaturoval, pokusil se o akademický titul, prožil pár lásek a nějaké to dobrodružství a oženil se.
Po několika letech se stalo, že mi má žena kromě tří dětí přinesla věnem ještě dům uprostřed Jižní Moravy. A tak jsme naložili vše potřebné i nepotřebné na náklaďák a přestěhovali jsme se do míst, kde je všechno přesně naopak, než jsem znal.
Pražáci říkají venkovanům ve městě vidláci a já jsem teď dopadl vlastně také tak. Přišel jsem z města na venkov. A vlastně jsem se takovým vidlákem stal. Zde je prostě ještě běžné, že má každý druhý doma prase, malotraktor a obdělává v potu tváře (výparech benzínu) svých ohraničených pár tisíc metrů gruntu. Ve sklepích tu kvasí víno, v kotlích se pálí nelegální kořalka a pokud nemáte obdělaný každý koutek, sousedi vás pomluví.
Nu, proč ne. Tak tedy budu Vidlákem. Ostatně to, že se u nás dnes ještě pořád mluví česky a pamatujeme si dobu husitskou i Komenského, to je jen díky sedlákům, kteří byli trochu šelmy, trochu písmáci a na půdě schovávali Bibli Kralickou.