Chlapi, neštve vás to?
Chodíte celý život do práce, ať už děláte cokoliv. Každý den seřizujete traktor, motáte se kolem ponku, roztáčíte soustruh, vozíte lidi a pak vám za šéfa přistrčí nějakého holobrádka, jehož jedinou kvalifikací je, že jeho tatínek zná vašeho zaměstnavatele a ten vám najednou šéfuje. O vaší práci ví kulový, nikdy nedržel v ruce majzlík a ještě ani nevystrčí zadek z nové služební Octavie a už vás buzeruje za nízkou produktivitu práce. Pak dodá něco ve smyslu, že firma musí šetřit a tak vánoční prémie nebudou.
Celej život si platíte zdravotní a sociální pojištění, berou vám v podstatě půlku toho, co vyděláte a vy si ještě sami musíte sledovat, zda zaměstnavatel odváděcí povinnosti nešidí, protože pokud se na to vykašle, zaplatíte to stejně vy. Celá desetiletí jste makali a poslouchasli manažerský kecy a snášeli rozhodnutí, které váš podnik přivedly na mizinu a teď,když vás vyhodili, tak dostanete oranžovou vestu a jdete za pár šupů napichovat vajgly. Navíc vám vysvětlujou, jak se máte v pětapadesáti rekvalifikovat z řidiče na prodavače zlodějského pojištění.
Pak přijdete domů a vaše pubertální děti běhají se žlutou plackou, na ní přestárlej pankáč a tvrdí vám v souladu s jeho naukou, že jen úspěšným patří svět, že se má každej starat sám o sebe, že socky jsou out a přitom by bez vaší peněženky, vašeho baráku a vaší výplaty nepřežily ani pět minut.
Pustíte si televizi a tam se dozvíte, že jste sice celej život makali, ale důchod za to nebude, u doktora si připlatíte za to, že jste budovali hospodářství a nejlepší ministr financí planety vám řekne, že jste si prožrali budoucnost. Vedle sebe má početnou suitu pražáků, kteří by v dole nedali jedinou šichtu, nikdy svýma rukama nic neudělali a neudělali nic ani hlavou, jen prostě měli dost keců na to, aby to znělo moudře a udělali z nich poradce. A než se ukáže, že jejich rady jsou stejně přesné jako hod kostkama, budou mít už nahrabáno.
Vaše manželka se schází s kámarádkama, kde propírají, jak ti jejich vydělávají a pak vám vysvětlí, že jste neperspektivní a vyděláváte málo. I když to málo stačí na celou domácnost a všechny výdaje, protože to, co vydělá ona, to tak sotva pokreje její vlastní náklady na dojíždění a kostýmek, aby v kanceláři nevypadala před ostatními jako z minulého století.
Chodíte do práce, už dávno neděláte jen osm hodin, protože to prostě nestačí, vaše děcka studujou a studujou a ve výsledku pak stejně nemaj práci a tak seděj doma, ale samozřejmě vědí, že za jejich neschopnost pracovat můžou komunisti, kteří tady už skoro čtvrt století na nic nešáhli. a když jim řeknete, že jednou budou jako vy, staří a se začínajícími neduhy, tak vás odbydou, protože samozřejmě, až budou oni na vašem místě, už budou milionáři a za vodou. Teď samozřejmě za všechno můžou sociální dávky. Ty dávky, kterými vám stát trochu přispěl na jejich školné, kolejné, na to co u vás doma za dvacet let sežrali, vypili a průsery, které nadělali. Samozřejmě nikdo z nich netuší, že i on se dosyta najedl a mohl být vydržovanej na koleji bez brigád a starostí jen díky vašim přesčasům a státní almužně.
Pak zjistíte, že když neděláte jen osm hodin, tak už nemáte vliv třeba ani na ten chod věcí v kostele (tady na Moravě jsme všichni tak trochu věřící) Zjistíte, že do role starších se tam napasovaly ženský za které vy chodíte do práce a tam si vymýšlejí aktivity a nápady, které mají společné především to, že jsou drahé a nic nikomu nepřináší. Pak zjistíte, že z kostelního kázání máte politické školení mužstva o nutnosti podporovat ty správné politiky - především ty, kteří vám vyhrožují nezaměstnaností a tím, že budeta makat ještě víc za ještě míň. Zjistíte, že váš kdysi příjemná prostor na zklidnění a ztišení už je víc než o Bohu o fair tradu, recyklaci odpadů, mateřských center, že jen topení stojí víc, než vyděláte za půl roku. Zjistíte, že platíte společenství, které s vámi už vůbec nepočítá, nemá k vám žádnou úctu, jen vás obírají horem dolem jak Oslíčka Otřesse. Jo, to se to rozhoduje a vymýšlí, když ony to neplatí...
Co takhle jim všem dát trochu najevo, kdo je živí, šatí a kdo se stará, aby měli alespoň to, co mají? co takhle za to zase požadovat alespoň trochu elementární úcty? Co takhle se zase vrátit k tomu, že jste živitel a takmáte právo o svých penězích taky rozhodovat? Co takhle se znovu chopit té role, kterou vám vzali?