Chce to jednotící ideu
Je to čtyři sta let zpátky, co si katolíci i protestanti řekli, že je načase vyřešit letitý problém, kde je ta jedna jediná pravá víra a pustili se do sebe. Třicet let se mydlili, v podstatě si válku natáhli na dvě generace, zpustošili pěkný kus Evropy, aby na konci zjistili, že nejsou ani o fous blíž řešení než na začátku. Pro vzájemnou nenávist měli jistě spoustu (pro nás už dnes nepochopitelných) důvodů. Možná nebyly moc dobré, ale stačily na to, aby panovník konal a lid se chopil kvérů.
Tenkrát si ti soupeři dali navzájem tak moc do držky a tak moc se pobili, že z toho spáleniště, co zbylo, se řešení vlastně našlo... Ano, vy jste katolíci a my protestanti, ale dohromady jsme občané státu. Platíme daně, uznáváme existenci státního zájmu, prostě sice chodíme do jiných kostelů, máme jinou liturgii, ba dokonce máme i jiné poznání a světonázor, ale shodneme se na tom, že jsme občané.
No vida, sice to trvalo třicet let, stálo to kopec mrtvol, ale nakonec zjistili, že je nová idea sjednotila natolik, že se z původního nesmiřitelného konfliktu stal pouhý spor, který za pár desítek let vlastně úplně utichl a dneska se katolíci i protestanti scházejí v jedné ekumenické radě církví, aby zjistili, že mají další společný zájem - peníze. A před dvaceti generacemi si s chutí podřezávali krky.
Je to zhruba sto let a kousek, co dělníci ničili tklacovské stroje, které jim braly práci a do jejich davu střílela poicie ve snaze ochránit majitele továren. Bylo to hodně napjaté a vyteklo i dost krve. V takových časech nebylo radno se vyjadřovat o dělnické lůze, protože člověk snadno skončil v příkopě s kudlou v zádech. Neskončilo to jen stávkami, došlo na několik Internacionál, dělnické strany vyhlašující nesmiřitelný a věčný boj vrchnosti a boháčům a také došlo na strany monarchistické, elitní, které byly odhodlány stejně nesmiřitelně hájit právo na vykořisťování a vlastnictví kapitálu.
Stálo to dvě světové války s hororem dosud nepřekonaným a na konci, kdy to začalo vypadat na třetí válku se řešení našlo. Sociální systémy, které ponechaly jedněm i druhým podstatné části jejich tužeb a přitom naplnily jejich očekávání. Ukázalo se, že kapitálisté i pracovníci dokázali najít společnou jednotící ideu ve státě, který pojišťoval chudé a neznárodňoval bohaté. To už se ovšem nepovedlo všude. Ale v civilizovaných zemích na západ od našich hranic se z původně nesmiřitelného konflitku mezi dělníky a průmyslníky stal opět jen spor, který dlouhá léta nikoho netrápil. To demokracie a sociální stát stál svou ideou nad tímto konflitkem. Dneska to rozebírají, tak to tu zase budeme mít zpátky.
Je to padesát let a kousek, co to vypadlo, že komunismus a kapitalismus zkusí svůj nesmiřitelný odpor k sobě navzájem rozhodnout válkou. Ale byla by to válka nukeární... a to za to jaksi nestálo. Ani dneska to za to nestojí.
I u nás máme dnes nové nesmiřitelné koflitky korupcí počínaje, přes církevní restituce po mafiánské praktiky na všech úrovních. A opět máme spousty navzájem nekompatibilních názorů, jak to řešit. A opět to vypadá, že si to navzájem budeme muset rozdat. Vypadá to, že musíme najít každých pět let nového politika spasitele a vykřikovat na jeho počest do statků a hrdel, abychom na konci zjistili, že jsme se slušné společnosti ani o fous nepřiblížili. Ostatně není to tak dávno, kdy říct něco proti Klausovi bylo obzvlášť v Praze dost rizikové. Teď je stejně rizikové říct něco proti Schwarzenbergovi a pokud se stane prezidentem, bude to pár let ještě horší. Pak se zjistí, že je stejný jako všichni ostatní a zase se bude vyhlížet nový mesiáš.
Chce to novou ideu. Něco, co je nad temito žabomyšími válkami. Něco, co zredukuje náš koflikt mezi pravicí a levicí a mezi minulostí a současností na pouhý spor, který se časem bude zmenšovat, protože nad ním bude něco, co uvidíme všichni stejně a co budeme cítit všichni stejně. Dějiny jsou nakonec jen dějinami ideí. Mafiáni byli vždykcy, korupce byla také vždycky, malí i větší zmetci byli také vždycky. Ale nakonec se v dějempise mluví stejně o národu, státu, náboženství, humanismu, míru a podobně. Mafiáni i prezidenti, to jsou jen malé poznámky pod čarou v dějinné čáře ideí lidskosti.